Peníze, které smrdí.

Pražští zastupitelé před několika dny schválili novelu vyhlášky týkající se regulace hazardu. Počet heren se sníží zhruba na polovinu, z restaurací zmizí hrací automaty, zakázána bude reklama na hazard. Zdánlivě tedy krok správným směrem, přesto si ale novela vysloužila značnou kritiku, když nebyl přijat návrh na zrušení těch heren, které  jsou v blízkosti škol  či zdravotnických zařízení ani omezení otevírací doby. Předkladatel i zastupitelé, kteří pro vyhlášku zvedli ruku se ovšem logicky brání tím, že to byly jednotlivé městských částí, které si měly stanovit pravidla, kolik heren a v jakých lokalitách si přejí zachovat.

Jedním ze základních rysů politiky pravicové strany, za níž je považována i TOP 09, jejímž jsem zastupitelem a radním na Praze 2, by měla být minimalizace zásahů státu či obce do života občanů a tak každý návrh, směřující k omezení svobodné vůle a konání jedince (konkrétně třeba i zákaz kouření ve veřejném prostoru), vyvolává pravidelně mezi našimi členy poměrně bouřlivou diskuzi. Nicméně již loni v srpnu přijali radní Prahy 2 společné zásadní stanovisko k žádostem o povolování hazardních podniků s názvem „nulová tolerance“, se zaměřením především na hrací automaty a loterijní terminály a letos na jaře stvrdila Rada městské části toto rozhodnutí svým usnesením. Odolali jsme přitom apelu zástupců sázkové lobby na naše sociální cítění, když nám byl načrtnut sugestivní černý scénář zahlcení Úřadů práce nezaměstnanými krupiéry.

Dle obecné definice je hazard „hrou šancí nebo dovedností, jejíž výsledek závisí výhradně nebo převážně na náhodě, přičemž míru hazardu ovlivňuje sázecí poměr, jehož výše se u jednotlivých her výrazně liší“. A právě v případě výherních přístrojů a loterijních terminálů je šance hráče na výhru minimální a riziko vzniku patologické závislosti na hře tedy úměrně vyšší než u tradičních sofistikovanějších her jako je ruleta nebo blackjack. Návštěva tradičního kasina může být příjemnou volnočasovou aktivitou, i ta se ovšem stává rizikovou, když jedinou motivací hráče je vidina snadného zisku. Sociálně-zdravotní aspekty gamblerství asi není třeba podrobně rozebírat, ale všechny jeho negativní společenské důsledky je třeba brát v úvahu při rozhodování o míře tolerance k provozování hazardu bez ohledu na to, zda městská část přijde či nepřijde o část svých příjmů. Není pochyb o tom, že se dopouštíme nemravnosti, když přerozdělujeme v rámci veřejných rozpočtů peníze, které se staly zdrojem mnoha lidských neštěstí a často mají i nelegální původ, protože si je patologičtí hráči neváhají obstarat jakýmkoli způsobem. Neměli bychom se ani zaštiťovat bohulibými účely, na které jsou tyto prostředky v rozpočtu obce určeny, tedy oblast školství či kultury. Příjmy z hazardu do rozpočtu Prahy 2 činily zhruba 13 milionů, což při celkovém objemu rozpočtu 385 milionů, není částka zrovna zanedbatelná. Přesto jsme dospěli v rámci Rady k jednomyslnému závěru, že při zodpovědném hospodaření se s touto ztrátou dokážeme vyrovnat. Bonusem pro naše občany naopak bude, že se naše městská část stane opět o něco přívětivějším místem pro život.