Dýmka nechť dobře táhne aneb loučení s Karlem S.

Hlavním tématem zpravodajství posledních hodin se stalo rozhodnutí předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, neucházet se na nadcházejícím celostátním sněmu této strany znovu o předsednickou funkci.

Ještě před pár měsíci by to pro mne osobně byla dobrá zpráva. Proč? Právě tenhle sněm měl totiž zodpovědět otázku, kterou jsem si sám sobě před rokem položil, totiž nakolik má smysl nadále pokračovat ve svém politickém angažmá pod heslem  „Tradice-Odpovědnost-Prosperita“.Přitom jsem byl jedním z těch, kteří stáli na počátku tohoto nadějného projektu, byť na úrovni komunální. A nakonec právě spory vnitrostranické v rámci regionální organizace tohle moje dilema předčasně vyřešily.  

S Karlem Schwarzenbergem jsem měl možnost občasně se potkávat  při různých stranických i společenských akcích a vždy to byla setkání, která člověka různým způsobem obohatila. Bylo úžasné pozorovat, jak přirozenému šarmu a osobnímu kouzlu tohoto pána podléhají  lidé všech možných sociálních i věkových skupin, včetně štamgastů zaplivaných „čtyřek“. Šlechtická noblesa a zároveň naprostá přirozenost a otevřenost včetně osobitého humoru mu umožnila pohybovat se nenuceně v jakémkoli prostředí a vést debatu na jakékoli téma. Na druhou stranu to byl právě tenhle šlechtic ducha, který mne zhruba před rokem (nevědomky) postavil před dilema, zda projekt TOP 09 je po odchodu řady lidí, kterých jsem si vážil a kteří  v ní zanechali svou významnou stopu, ještě životaschopný, zda má smysl se na něm dále podílet, aniž by člověk podléhal frustraci.

Necítím se být fundován analyzovat,  proč po raketovém nástupu TOPky v roce 2010 nastal už jen pozvolný sešup. Z mého pohledu „zdola“ snad jen, že jednou z příčin může být i to, že se nikdy zcela neprotknuly dvě úrovně těch, kteří stáli u zrodu TOP 09: otců zakladatelů a nás amatérských nadšenců na místní úrovni, většinou politikou nepolíbených. Tohle se samozřejmě odrazilo zejména ve způsobu sestavování kandidátek a  následně pak v míře osobního nasazení členské základny v předvolebních kampaních.

Dnešní zpráva by mohla být pozitivním signálem  (A), že se otvírá možnost na určitý restart TOP 09, kdyby ovšem nebylo řečeno i ono (B). Sebereflexe se, bohužel, v téhle straně nenosí, přičemž není samozřejmě výjimkou. Nebyl jsem asi sám mezi účastníky loňského pražského sněmu, kdo očekával, že po řadě volebních neúspěchů a po rozvratu pražské organizace TOP 09, na které se určitým způsobem oba hlavní protagonisté podíleli, se určité sebereflexe dočkáme, a to i z míst nejvyšších.  Pan předseda se ovšem pouze spokojil s konstatováním „ počkáme si, až lidi z Babiše vystřízlivějí a pak zase oslovíme naše voliče“, zatímco pan první  místopředseda vůbec nedorazil a raději odjel, tuším do Plzně, dražit jistý skandální obraz. Při jednom z projevů delegátů zazněl tehdy apel na pražskou organizaci, v tomto smyslu ojedinělý, aby se znovu semkla a jako relativně nejúspěšnější v republice se stala iniciátorem nového startu i změn, včetně personálních, a to i na postech nejvyšších. Padla dokonce i tahle poměrně tvrdá a odvážná slova:  „Dýmka už, při vší úctě,  netáhne a mediální eskapády pana prvního místopředsedy nám voliče spíše ubírají než přitáhnou“…

Rok se s rokem sešel a já Vám, milý Karle Schwarzenbergu, upřímně přeji, aby v tom částečném politickém důchodu Vám dýmka opět táhla a upřímně věřím, že i zdraví Vám dovolí dál se aktivně podílet na politice TOP 09. Přestože jsme se já a Vaše strana rozešli, šest let člověk ze života nevymaže a někde v srdci už ty tři písmenka a dvě čísla navždy zůstanou……A vám, milí delegáti sněmu TOP 09, zase upřímně přeji šťastnou ruku při volbě vašeho nového předsedy!