"Pravicová" klišé a obecní socialismus

"Měla by dle Vašeho názoru obec podnikat v rámci vlastní hospodářské činnosti nebo usilovat o naplnění příjmové části rozpočtu pouze z dotací a daňových příjmů?" Na tuto otázku odpovídali v dubnovém čísle radničních novin zástupci politických subjektů, které se podílí na samosprávě městské části Praha 2. Příspěvek k tomuto tématu z pohledu bývalého zástupce starostky pro hospodářskou politiku a předsedy komise pro tvorbu a kontrolu rozpočtu této městské části si dovolím publikovat zde.  

Když slyšíme slova„podnikat“ nebo „podnikatel“ z úst představitelů levé části politického spektra,  nemůžeme často nevnímat při jejich vyslovení určitý pejorativní podtón. Přitom právě levicový ekonomický model státu, založený na masivním přerozdělování veřejných prostředků, je podmíněn výraznou podnikatelskou aktivitou těch, kteří vytvářejí přidanou hodnotu. Podobně divný pocit mám, když slyším z úst těch, kteří se verbálně hlásí k pravici, že obec nemá podnikat, že nemá vlastnit žádný majetek. A jedním dechem přitom pláčou nad tím, že strýček stát-skrblík přisypává do obecní kasičky stále méně. Je tohle „pravicový“ přístup?

Nezbytnou podmínkou pro podnikání ať už jedince nebo obce je  kapitál. Rodina vlastnící činžovní dům takovým kapitálem disponuje. Navíc bohatý strýček z Ameriky řadu let přispívá do rodinného rozpočtu slušnou pravidelnou apanáží. Jednoho krásného dne ale trvalý pokles Dow Jonesova indexu přinutí štědrého Yankeeho příspěvek výrazně omezit. Co s tím? Asi nezbude, než se poněkud uskrovnit, ovšem výnosy z vlastního kapitálu postačí dlouhodobě k udržení slušného životního standardu. Existuje i jiné řešení: dům prodat a z utržených peněz si vylepšovat rodinný rozpočet: koupit nové auto, cestu kolem světa ...a za pár let se možná zařadit do fronty žadatelů o sociální dávky. Modelová nadsázka?

Řada obcí se, bohužel, nachází ve velmi obdobné situaci. Dotace z veřejných rozpočtů a daňové příjmy často nepokryjí ani běžné výdaje, nemluvě o investicích. I varianty řešení mohou být podobné. Zvolí-li obce či městské části cestu druhou, tedy jednorázové řešení ve formě výprodeje majetku, který by mohl být dlouhodobým zdrojem jejích příjmů, budou s pravděpodobností hraničící s jistotou stát za pár let stejně jako ona rodina s nataženou rukou před státní pokladnou. Výraznou potřebu navýšení výdajů státního rozpočtu pak nepochybně pocítí ve formě nárůstu daňové zátěže především drobní a střední podnikatelé. Komunální politici hlásící se verbálně k pravici a podpoře podnikání by se měli před odpovědí na výše položenou otázku hluboce zamyslet i nad tímhle aspektem .