Zvonařce ještě hrana nezvoní......ale jen prozatím.

ČTK a následně řada deníků včera přinesla informaci, že opoziční zastupitelé na Praze 2 podali stížnost na postup rady MČ Praha 2 v souvislosti s developerským projektem zástavby památkově chráněné zahrady pod pražskou Zvonařkou.

Anabáze tohoto projektu bytové zástavby památkově chráněné zahrady kolem roubenky u Nuselských schodů začala před devíti lety. Pozoruhodné je, že stanovisko radních, z nichž někteří sedí i v radě současné, bylo tehdy jednoznačně odmítavé: Masivní bytová zástavba v této lokalitě není v souladu s územním plánem. V rámci územního řízení byl projekt tehdejším Útvarem rozvoje města Prahy, kterému v té době šéfoval Bořek Votava, zamítnut. 

V roce 2013 přichází developer s novým projektem.Co se během oněch čtyř let změnilo? Územní plán nikoli, samotný projekt a investor ovšem ano. Objem zástavby památkově chráněné zahrady se zdvojnásobil (!) a ve skupině investorů se neobjevil nikdo jiný než (ne, to není vtip…) právě bývalý šéf územního rozvoje Bořek Votava!  (viz. Roubenka a apetit Bémova úředníka, MF DNES 21.12.2015).

Zpočátku se příběh opakuje: komise rozvoje Prahy 2 vydává k projektu opakovaně negativní stanovisko, poslední z nich na podzim 2014. Stejné je i zdůvodnění: masivní zástavba není v souladu s územním plánem. Přesto se ovšem o rok později objevuje na programu jednání rady 24.11.2015 návrh smlouvy mezi městskou částí a investorem, ve které se radnice Prahy 2 zavazuje nevznášet námitky v rámci budoucího územního řízení při splnění určitých podmínek. Opozice se pokouší tuto situaci řešit svoláním mimořádného jednání zastupitelstva, rada následně pod tlakem veřejnosti (petici proti výstavbě podepsalo více než 1 700 občanů) předkládá návrh smlouvy ke schválení zastupitelstvu 7.12.2015 v rámci řádného jednání. Když ovšem zastupitelstvo návrh usnesení nepřijme, radní nelení a hned o týden později je návrh mimo program zařazen na jednání rady a za zavřenými dveřmi schválen.

Nabízí se otázka, proč investor tak vehementně usiluje o předběžné kladné stanovisko městské části, přestože ta bude opět pouze vedlejším účastníkem územního řízení, což nikdy neopomínají zdůraznit zástupci vedení  radnice. Odpověď je zřejmá: radnice Prahy 2 dává na základě tohoto smluvního ujednání jasný signál orgánům státní správy, které budou projekt posuzovat, že případná změna územního plánu v lokalitě Zvonařka je pro městskou část zcela přijatelná. Tento bianco šek ze strany samosprávy má v tomto ohledu pro developera nesporný význam, byť v samotném územním řízení bude městská část skutečně jen vedlejším účastníkem.

A tak se dostáváme k otázkám klíčovým: Proč radnice Prahy 2 v průběhu posledního roku otočila při posuzování tohoto projektu soukromého investora o 180 stupňů? Proč se navíc za podmínek pro developera zcela nezávazných dokonce vzdává v jeho prospěch svého práva, přestože projekt může v průběhu územního řízení doznat podstatných změn? A jak souvisí tahle pozoruhodná  otočka  s personálně-politickými změnami  v komisi rozvoje i  v radě MČ Prahy 2 po posledních komunálních volbách? Kdo jen trochu zná současné poměry na radnici Prahy 2, si jistě odpoví sám.

Zda porušila či neporušila radnice Prahy 2 v „kauze Zvonařka“ zákon, nechť posoudí  kontrolní odbor magistrátu hl.m.Prahy. Ovšem úporná snaha radních „protlačit“ smlouvu s developerem za každou cenu vyvolává otázku poslední a naprosto zásadní, přestože zřejmě zůstane nezodpovězena: CUI BONO?